Jabberwocky
Lewis Caroll
’Twas brillig, and the slithy toves
Did gyre and gimble in the wabe:
All mimsy were the borogoves,
And the mome raths outgrabe.
“Beware the Jabberwock, my son!
The jaws that bite, the claws that catch!
Beware the Jubjub bird, and shun
The frumious Bandersnatch!”
He took his vorpal sword in hand;
Long time the manxome foe he sought—
So rested he by the Tumtum tree
And stood awhile in thought.
And, as in uffish thought he stood,
The Jabberwock, with eyes of flame,
Came whiffling through the tulgey wood,
And burbled as it came!
One, two! One, two! And through and through
The vorpal blade went snicker-snack!
He left it dead, and with its head
He went galumphing back.
“And hast thou slain the Jabberwock?
Come to my arms, my beamish boy!
O frabjous day! Callooh! Callay!”
He chortled in his joy.
’Twas brillig, and the slithy toves
Did gyre and gimble in the wabe:
All mimsy were the borogoves,
Tlachapoud
(český překlad- manželé Aloys a Hana Skoumalovi)
Je svačvečer. Lysperní jezeleni
Se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
A selvy syští tesknoskuhravě.
"Střez se, střez Tlachapouda, milý synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Pták Zloškrv už se těší na hostinu,
Vzteklitě číhá na tě Pentlochňap."
Meč Šaršoun vytrh, pevně sevřel v dlani
A v lese stopoval ty chvostnatce,
Pak pod strom tumtum used v zadumání
A hotovil se k divé šarvátce.
A když tak zachmurděně odpočíval,
Tu z huňatého lesa Tlachapoud
Tam vtrhl šumohvizdně jako příval
A s vrňoukáním chtěl ho napadnout.
Ráz naráz sekal, šmik! Šmik! V stínu stromů
Šaršounem mával stále lítěji,
Až hlavu uťal mu a potom domů
Se harcoslavně vrátil s trofejí.
"Pojď na má prsa, však to byla túra
s tím Tlachapoudem, chlap jsi od kosti.
Oj nádhernajs, oj bašta. Hoja! Hurá!"
A pochruchňával samou radostí.
Je svačvečer. Lysperní jezeleni
Se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
A selvy syští tesknoskuhravě.
Asi nikdy nedokážu vyjádřit, co pro mě znamená Alenka v říši divů- netuším proč mě ten příběh tak zaujal. Asi v jedenácti jsem viděla film od Tima Burtona a od té doby jsem ho zhlédla minimálně ještě tak patnáctkrát. Miluju ten příběh, prostředí Říše divů, a hlavně postavy a to jak jsou každý jiný a nenormální.
Básnička je myslím z druhého dílu (Za zrcadlem) a hrozně se mi líbí. Sice se skoro nedá přečíst bez toho aniž by si člověk nepřelámal jazyk, ale má něco do sebe. Je to ten správný nonsense. A já miluju věci, které nemají smysl.
Em
҈
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem moc ráda za jakýkoliv komentář, který zanecháš. :')