Posledních pár let žiju s myšlenkou, že se jednou odstěhuju někam daleko. Není to kvůli tomu, že bych doma neměla dobré zázemí - to právě naopak- ale jedna část ve mně potřebuje vidět svět a bydlet někde, kde vás nikdo nezná a nic o vás neví, někde daleko od lidí, kteří o vás ví téměř všechno a to do poslední vaší myšlenky.
Takže už pěkných pár let oznamuju svým rodičům, že se chci odstěhovat třeba na Nový Zéland. Což bych vážně moc chtěla, je to moje vysněné místo, kde chci jednou bydlet. A jsem naprosto smířená s tím, že svou rodinu pravděpodobně budu v dospělosti vídat jen několikrát do roka. Ale nebudu předbíhat, protože to může být stejně stokrát jinak.
Já vím, je mi teprve patnáct a právě jsem začala chodit na střední školu a už přemýšlím o tom, jak se jednou odstěhuju, nejlépe někam hodně daleko. Ale myslím, že právě až budu delší dobu pryč z domu, z mého zajetého stereotypu, jedině tak si uvědomím, že rodina je důležitá. A že se budu potom ráda vracet domů.
A v souvislosti s tím chci rozvést myšlenku, že mám možnost jet na rok studovat do Francie. Je to na 90 % uskutečnitelné. Finanční prostředky jsou, jazyk taky umím, a před dvěma roky bych neváhala a jela. Ale dnes si nejsem jistá, jestli se chci sama vydat do cizí země, k cizí rodině a do nové školy, protože se toho za dva roky hodně změnilo.
Jednou z věcí, které mi brání, je moje úzkost.
Úzkost je z lékařského pohledu složitá kombinace emocí, zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy. Často je doprovázena fyzickými příznaky jako je bušení srdce, pocit nevolnosti, bolest na hrudi a zkrácené dýchání.
Mám problémy komunikovat s cizími lidmi a co potom v cizím jazyce? S naprostou jistotou vím, že bych den před odjezdem neměla daleko k psychickému zhroucení. Musela bych zvládat dvě školy najednou, učit se matiku a další předměty francouzsky a průběžně jezdit na přezkoušení do Česka, pokud tedy nechci opakovat ročník. Právě kvůli těm dvěma školám, z toho jedna v cizím jazyce, mě to děsí. Raději bych jela do anglicky mluvící země, protože v angličtině jsem si jistější. Ale aspoň bych se naučila konečně pořádně francouzsky! A na druhou stranu, pokud bych se přes tohle všechno přenesla, získala bych spoustu zkušeností a možná by se mi zvedlo sebevědomí a zmizela úzkost, což je to, v co doufám. Potkala bych nové lidi, a žila úplně nový život.
Myslím, že stejně nakonec pojedu. Protože i přes to všechno negativní co to přinese pro mojí psychiku na začátku, to na konci bude určitě skvělé. A navíc, takovéhle šance se nabízejí jen jednou.
Em
P.S. Dneska večer jdu na úplně první maturák v mém životě. Úplnou náhodou se ke mně dostal lístek a i když tam vlastně nikoho neznám, jsem na to moc zvědavá a těším se.
҈
Napíšu ti jen, určitě jeď. Získáš zkušenosti, o kterých se ostatním může jen zdát a podle mě je to úžasná možnost připravit se případný odjezd, jak plánuješ. Také se osamostatníš a jak i píšeš, třeba se zbavíš úzkosti, každopádně doufám, že nás tady budeš informovat o své cestě! Jinak samozřejmě úžasný článek :)
OdpovědětVymazat